Když řeknu Krabat, co vás jako první napadne?
Agáta: V tuhle chvíli určitě naše inscenace Krabat. Máme čerstvě po její premiéře, a tak jsme ho plní. Než jsme se ale do zkoušení vůbec pustili, tak pro mě Krabat znamenal právě film Čarodějův učeň od Karla Zemana. Doma jsme samozřejmě měli DVD s touto čarodějnou pohádkou, a příběh i jeho zpracování nás moc bavil. Pořádná hororová pohádka.
Na legendu o Krabatovi jsem poté narazila v různých sbornících strašidelných pohádek. Film i knižní vyprávění o čarodějově učni mě zaujal natolik, že už zbýval jen krůček k tomu, aby příběh dostal prostor v našem divadle.
Pak nastalo takové temnější období v našem divadle – bylo po covidu (kdy divadla spíš nehrála než hrála) a zároveň jsme museli plánovat přestěhování z Kampy. A tak jsme si řekli: temná doba – temný příběh. Je čas na Čarodějova učně.
Petr: Já jsem vyrůstal v šedesátých letech a filmy Karla Zemana mě hodně ovlivnily. Jako kluk jsem od něj viděl všechno. Když přišel Čarodějův učeň, to už bylo později, to už mi bylo takových čtrnáct, byl jsem z filmu úplně „hotovej“. Strašně se mi líbil – v té době už jsem se zajímal o kreslení i divadlo. Po učni přišel Honzík a Mařenka a já byl fascinovanej technikou, kterou v pohádkách pan Zeman použil. Byl jsem zvyklý na výtvarný styl Vynálezu zkázy – styl Verneovek a rytin a tohle bylo úplně něco jiného.
Co z příběhu ve vás zaselo myšlenku, že ho zpracujete divadelně
Agáta: Mně přišel krásný vztah mezi samotnými učni ve mlýně, který ve filmu tolik zpracovaný není, ale v divadle jsme mu chtěli dát větší prostor. Přátelství s Jurou i Jura samotný. To byl krásný materiál pro zpracování. No a samozřejmě vysvobození Krabata jeho dívkou. Síla lásky.
Petr: Hezká je také linka toho, jak se v průběhu příběhu Krabat stává mužem. Přichází jako sirotek a odchází jako chlap, který bude světem kráčet svou cestou.
Jak se ti Krabat hraje, Marku?
Marek: Já vlastně ještě nevím, je to ještě moc čerstvé.
Agáta: Mára si stěžoval, že je pro něj hraní Krabata prý trošku nuda (smích).
Marku, to mi ale, prosím tě, vysvětli…
Marek: Já jsem u nás v divadle zvyklý, že v jedné inscenaci hraju více rolí. A tam lítám a převlíkám se a každou chvíli jsem někým jiným. Mít jednu roli je pro mě nezvyk. V jedné roli nemám tolik prostoru k blbnutí. Těším se, až budu v průběhu dalších představení na roli Krabata dál pracovat a objevovat všechny jeho možnosti.
Dokonce mě i napadlo, že bych Krabata na začátku ukázal trošku drzejšího, takového suveréna, který ale nakonec zjistí, že to ve mlýně nebude úplně taková legrace, jak to ze začátku vypadalo. Jak říkal Petr, dospěje.
Agáto, ty oproti Markovi naopak hraješ celou řadu rolí. Od Jury, havrana, kupce až po Krabatovu dívku. Jakou postavu hraješ z inscenace nejraději?
Mně baví hodně lokaj, s tou postavou je zábava. Ta různorodost postav je ale dynamická a to mi vyhovuje celkově.
Na začátku představení uvádíte publikum do reality příběhu bez zbytečných kudrlinek. Tady jsou Krabat a jeho kamarádi. Všichni jsou sirotci a je pro ně občas těžké protlouct se světem, čehož také Mistr náležitě využívá. Pro děti v hledišti je to něco nepředstavitelného. Jak na takové příběhy děti reagují?
Příběhů o dětech bez rodičů je v pohádkách mnoho, ať už to je Pipi dlouhá punčocha, Heidi, děvčátko z hor, Děvčátko Momo nebo i právě Krabat. A v Divadle Kampa jich máme hodně zpracovaných pro divadelní prkna. Téma sirotka je pro pohádky důležité z jednoho velkého důvodu – hlavní hrdina, který nemá rodiče, má vždy obrovskou míru svobody a může zažívat dobrodružství, která by mu rodiče nikdy nedovolili. To je pro děti přitažlivé. Neberou si z příběhu to, že hlavní hrdinové nemají rodiče, ale to, že si hlavní hrdinové většinou mohou dělat, co chtějí, nikdo je nenutí čistit si večer zuby. (smích)
Kromě vašich hereckých výkonů zaujmou velice nápadité kostýmy. Čerpali jste z vizuálu filmového zpracován Čarodějova učně?
Petr: Kostýmy tvořila má žena a vnesla do nich vlastní vizi. Hodně jsme řešili postavu Mistra. Věděli jsme, že na něm musí být něco divného, ale netušili jsme, jak to udělat (ve filmu má Mistr puklou hlavu, pozn. red.). Bylo potřeba, aby to „divné“ bylo rychle proveditelné. Většina z nás hraje více rolí a tak muselo ke změně do postavy Mistra mohlo dojít co nejrychleji. Sítko na čaj, které už doma nikdo nepoužíval a trošku industriální nádech scénografie dalo vzniknout čarodějovu děsivému vzezření.
Prostor pro hraní je v inscenaci opravdu komorní. Diváci jsou přizváni nejen do samotného děje, ale svým způsobem i k proměně herců do jednotlivých rolí, k přestavbě scény.
Agáta: Nás všeobecně baví nechat diváka nahlídnout pod pokličku dění na jevišti, aby si mohl udělat obrázek o tom, co vše je k divadlu potřeba – mikrofony, světla, hudba..
Příprava scénografie pro tak malý prostor asi vyžadovala velké množství kreativity.
Agáta: Inscenace se celkově snažíme dělat skladné – tak, abychom je mohli poskládat do auta a odjet hostovat.
Marek: Což se tedy u Krabata moc nepodařilo (smích). Porovnat do auta schody i špulku je nadlidský úkol. Co se ale podařilo je variabilita scény. Není totiž potřeba vyobrazovat konkrétní prvky, například mlýn, stačí pouze naznačit a zbytek nechat na divákově fantazii.
Ačkoliv jde o příběh souboje s temnými silami, vy jste ho dovedli prošpikovat pořádnou dávkou humoru. Diváci se hodně času usmívali, dost často vypukl i hlasitý smích. Jak náročné bylo odlehčit tuto legendu?
Agáta: Humor a nadsázka jsou pro naši tvorbu důležité. A v inscenacích pro děti dvojnásob. Chceme, aby bylo vidět, že nás to baví a že i na vážná témata se dá pohlížet s nadhledem. Také nemůžeme děti „umořit“ jenom vážným tématem. Nezlehčujeme námět, legendy, ale pohled na jednotlivé postavy a jejich příběh.
Příběh Čarodějova učně se odehrává ve mlýně, vaše inscenace se také uvádí ve mlýně, v Kulturním centru Velký mlýn. To bylo od začátku v plánu?
Marek: To se spíš tak sešlo. Hledali jsme nové prostory, kde by Divadlo Kampa mohlo zakotvit a v tu dobu se právě otevíral Velký mlýn, kde jsme se rozhodli pokračovat v naší činnosti. Krabat do toho všeho krásně zapadl, zajímavá náhoda.
Petře, jak se tobě hrál Mistr?
Ta postava je krásně tvárná – ovlivňuje ji spoustu věcí. Například štafle na scéně – ty Mistra rozpohybovaly a já ho nemusel hrát jenom na zemi, ale mohl jsem zvětšit jeho působení tím, že budu výš než publikum.
Zároveň jsem ho nechtěl pojmout jenom jako zlo, ale chtěl jsem ukázat, že ho občas také něco znejistí – přeci jen mu v Krabatovi roste velká konkurence. Jak se s tím Mistr popasuje? Může po něm pořád jít tvrdě nebo se může pokusit Krabata získat na svou stranu – úlisně, podbízivě, manipulativně.
Agáta: Ono totiž zlo nemusí mít vždy zlou podobu. Mistr na začátku může působit charismaticky, zvláštně. Líbí se nám myšlenka, kdy se divák musí nad scénou zamyslet a položí si otázku „A proč ne? Proč nežít v klidu a v přepychu. Sice mě to bude něco stát, ale …“ Postavit se na správnou stranu nebývá jednoduché. To jsou myšlenky, které se v téhle době docela hodí.
Petře, ty by sis s Karlem Zemanem pravděpodobně hodně rozuměl – tvoříš mimo jiné storyboardy k různým filmům. Kdybys měl možnost s ním spolupracovat, na jakém filmu by to bylo?
Já bych řekl: „Pane Zemane, moc rád s Vámi na filmu budu spolupracovat, ale kdybych si k tomu mohl ve Vašem filmu ještě zahrát, to by bylo senzační.“ Mně se totiž vždycky moc líbil film Ukradená vzducholoď – to je dobrodružství podle mého gusta. Tam bych mohl vzít roli za pana Effu.
Anebo bych rád hrál v Bláznově kronice, to je můj favorit číslo 2.
A co Baron Prášil?
Toho raději ne, tam pan Kopecký nastavil tak vysokou laťku, že to bych si netroufl.
Agáto a Marku, jak jste na tom vy a filmy Karla Zemana?
Marek: Přiznám se, že kromě Krabata si vybavuju už jen Cestu do pravěku. Filmy Karla Zemana jsem viděl už opravdu dávno. Budu si je muset zase osvěžit.
Agáta: Podíváme se na to s dětmi, než se přijdeme podívat k vám do Muzea.
Dočkáme se v Divadle Kampa i nějakých dalších děl inspirovaných Karlem Zemanem?
Všichni: Na přemýšlení o dalším kousku je teď moc brzo. Ale co už teď víme je, že příště chceme nějakou legraci. Uvidíme, co to bude.
Milá Agáto, Petře, Marku. Děkujeme moc za milé povídání i za to, v jaké laskavé formě opět legenda o čarodějově učni ve vašem podání ožívá. Přejeme spoustu repríz a úspěšnou divadelní sezónu.
Tamara, Muzeum Karla Zemana
Milí čtenáři, pokud i vám nedá legenda o čarodějově učni spát, pak vás srdečně zveme na předvánoční termín inscenace Krabat, které Divadlo Kampa uvede již tento pátek 6. 12. v Divadle na Maninách. Pozvání samozřejmě platí i do Muzea Karla Zemana, kde se dozvíte spoustu zajímavostí o jejím geniálním zpracování z dílny Karla Zemana.
Přejeme vám krásný předvánoční čas ve společnosti fantazie!
Vaše Muzeum Karla Zemana